JIŽNÍ AMERIKA 2007

home

27. května 2007 v 21:37 | Nephilim
Tak už zdravím z pohodlí svého domova. Věřím, že se vám moje příspěvky líbily a pro přiblížení některých míst postupně vkládám do jednotlivých záznamů fotky. Samozřejmě jsou vaše komentáře vítány :)
N.

den dvaatricaty - poslednim letadlem do Buenos Aires

24. května 2007 v 15:38 | Nephilim
Po osme ranni jsme stepovali pred spolecnou kancelari Swissair a Lufthansy plni ocekavani, co s nami bude. O hodinu pozdeji uz jsme spokojenejsi, plan je nasledujici :
- pred dvanactou hodinou usedame do stroje smer Buenos Aires (Argentina)
- zitra (snad uz si to budeme pamatovat) odpoledne odletame do Frankfurtu a nasledne do Prahy.
Vzhledem k casovemu posunu to znamena, ze do stovezate maticky bychom meli dorazit v sobotu kratce po jedne hodine odpoledni. Zaroven tak ziskame jeden den na prohlidku Buenos Aires...:)
--------------------------------
Pul sedme vecer. Buenos Aires je v pruvodcich oznacovano jako jedno z nejhezcich mest jizni Ameriky a my se marne snazime prijit na to proc.
budova na Plaza del Congreso v Buenos Aires
Palacio del Congreso v Buenos Aires, aneb kopie Washingtonského Capitolu
Je to spinava trinactimilionova metropole, nad kterou se tyci spousty panelaku a centrum mesta vypada, jako by se prekrizily dva Vaclavaky.
Avenida 9 de Julio, hlavní tepna Buenos Aires
Nejak nejsme uneseni a jsme docela radi, ze se tu dlouho nezdrzime.
Uvidime se pozitri.
...taaadyyyydaaadaaaadaaaa....a to je vse, pratele .....
N.

den jedenatricaty - Asuncion

24. května 2007 v 2:14 | Nephilim
Tak jsme dnes rano sbalili znovu sve batuzky, dali vale Brazilii a odjeli znovu nazpet do Paraguaye. Uz smireni s tim, ze zitra odletame. Jenze...
...nejakym nedopatrenim jsme spatne spocitali dny a meli jsme odletat uz dnes rano. Takze prozatim zustavame tady. Zitra mirime do kancelare Lufthansy, ktera nam prozradi, kdy muzeme odletet.. :)
...pokracovani brzy...
N.

den tricaty - Iguazu Falls - Brazilie

23. května 2007 v 3:02 | Nephilim
I dnesni rano byla obloha zamracena a chvilemi mrholilo. Proto jsme si dali trochu nacas a k brane brazilske casti parku jsme se dostali okolo jedenacte. Uz u vstupu bylo jasne, ze tato prohlidka bude v "americkem" stylu. Proto nas ani prilis neudivilo, kdyz jsme nasedli do vyhlidkoveho autobusu s otevrenymi okny a cestou k vodopadum reproduktory dvojjazycne vyrvavaly, kam to jedeme a co uvidime.
Pocasi se nastesti umoudrilo, ale i presto bylo cely den zatazeno. Kdyz jsme vystoupili z autobusu, uz zdalky jsme poznavali huceni te obrovske masy vody. U stanku s obcerstvenim pobihala smecka nosalu, takze jsme neodolali a doprali si par spolecnych fotek.
přes nespornou fotogeničnost se jedná o nesmírně žravé a vyčůrané potvůrky
Potom jsme sesli po betonovych chodniccich (fuj) k jedne z hlavnich atrakci, tzv. Dablovu chrtanu, coz je hlavni vodopad. Pohled do nej byl ovsem lepsi vcera, kdy jsme ho meli moznost videt uplne zblizka z argentinske strany. Dnes nam vyhled na nej zakryval obrovsky mrak vodni triste, stejne jako vetsinu ostatnich vodopadu.
Iguazú Falls z brazilské strany
Iguazú Falls z brazilské strany
Iguazú Falls
Novinkou proti vcerejsku - pravdepodobne kvuli tomu, ze neprselo - byla neuveritelna spousta motylu ruznych barev a velikosti. Proto jsme chvilemi zapominali na vodopady a venovali se jim.
jména motýlů po mě nechtějte...
Potom, co jsme prosli hlavni trasu, predbihajic cestou "cestovatelky" v lodickach s kabelkami, jsme se znechucene rozhodli dat tomuto parku vale.
Po navratu do hotelu nasledovala odpoledni siesta a pak vecere ve stejne hospudce, jako vcera. Zitra se presunujeme nazpet do Paraguaye zakoncit nase putovani :(((((
N.

den osmadvacaty a devetadvacaty - Foz do Iguazu, Iguazu Falls - Argentina

23. května 2007 v 2:30 | Nephilim
Po priletu do Paraguaye jsme se ubytovali ve stejnem hotelu, jako pri prijezdu. Jelikoz v okoli nebyla zadna restaurace, vsadili jsme na doporuceni Lonely Planet a zajeli do dalekeho francouzskeho restaurantu, ze ktereho se vyklubal hogo-fogo podnik. Ale jidlo OK.

Nasledujici rano jsme se presunuli na autobusovy terminal a zajeli do pet hodin vzdaleneho Ciudad del Este, coz je paraguayske mesto na hranici s Brazilii i Argentinou.
Ciudad del Este - město s nejlevnější elektronikou na světě a centrum pašeráků
pro nás jsou to země třetího světa, ale třeba v turistickém ruchu jim koukáme jen na záda...
Jelikoz nas plan byl navstivit jak brazilskou, tak argentinskou cast vodopadu, rovnou jsme prejeli do Brazilie do mesta Foz do Iguazu. Tady jsme nasli prijemny hotylek a nedaleko nej jsme se ukrutne prezrali v mistni churrasquerii. Tentokrat masicko vyborne, s paraguayskou se to nedalo srovnat.
hudební doprovod k obžerství v brazilské churrasquerii

Jelikoz v Brazilii je opet o hodinu vic, vstavali jsme v osm. Venku bylo zatazeno, obloha nevestila nic dobreho. Po snidani jsme se rozhodli, ze nejprve navstivime argentinskou cast vodopadu. Autobusem jsme prekrocili hranice a ve meste Puerto Iguazu jsme zakoupili lupeny k vodopadum. Mezitim uz vydatne chcalo a neprestalo prakticky po cely den.

Presto jsme se nedali odradit a poctive prosli vsechny mozne trasy.
Garganta del Diablo (Ďáblův chřtán) z argentinské strany
voda se v Iguazú Falls řítí z výšky 70 metrů
Iguazú Falls je dobré navštívit s pláštěnkou kvůli všudypřítomné vodní tříšti
Těžko popsatelná a fotkou těžko zachytitelná nádhera Iguazú Falls
Iguazú Falls jsou obrovské. Celkový pohled na všechny vodopády je možné pořídit jen ze vzduchu.
minimální průtok v Iguazú Falls je 1.600 kubických metrů za sekundu
Jeste na autobusovem nadrazi jsme si koupili jakousi "dobrodruznou vypravu", ktera se mela sestavat z projizdky dzungli a projizdky lodi pod vodopady. Pri nastupu do lodi, kdy uz na nas i pres zakoupene plastenky nezbyvalo mnoho sucheho, jsem zacal vetrit pruser.

Lodivod si nas usadil a potom se plnou parou rozjel pod vodopady. Vyzkousel ruzne otocky a dalsi figle a ja zjistil, ze mam komplet vsechno pod plastenkou mokre. Zbytek vypravy dzungli uz byl nudny a nezajimavy a nas vic zajimalo, jak se dostaneme nazpatek. Vyresili jsme to nakupem obleceni v obchudku se suvenyry a prevlekli jsme se.
projížďka lodí pod vodopády je zábavná, dokud nemusíte žďímat mokré oblečení včetně spodního prádla

Zpatecni cesta standardni, hranice bez prutahu. V hotelu jsme rozvesili mokre pradlo a v nedaleke restauraci zblajzli veceri.

Venku stale prsi. Zitrejsi den bude ve znameni brazilske strany vodopadu, doufejme, ze v lepsim pocasi.

N.

PS: Omlouvam se za odbytou reportaz, ale necitim se dobre. Polepsim se.

den sestadvacaty a sedmadvacaty - Parque Nacional Amboro

19. května 2007 v 17:13 | Nephilim
Ranni vstavani nam zprijemnil parek tukanu, kteri jsou symbolem naseho ubytovaciho zarizeni. O pul osme nas vyzvedl domluveny minibus a zamiril s nami do dve hodiny vzdaleneho parku. Cestou mrholilo, tak jsme se trochu obavali, jak bude probihat cely den. Po dvou hodinach jsme sjeli z asfaltky a vydali se rozbahnenou cestou po uboci jednoho kopce. Na jeho vrcholu jsme presedli do 4x4 Toyoty, se kterou jsme sjeli do udoli. Prostredi bylo nadherne, jednalo se o male udoli vklinene mezi okolni ruznobarevne skaly. Udolim protekala ricka, ktera na nekolika mistech tvorila vodopady. Mistni spravce nam nejdriv ukazal par hezkych mist, potom jsme notnou chvilku pozorovali opicky obedvajici na jednom z ovocnych stromu.
Parque Nacional Amboró, resp. jeho soukromá část, zvaná Refugio los Volcanes
řeka v Parque Nacional Amboró
Po obede jsme vyrazili na malou turu po okolnim mlznem pralese. Vedl nas spravcuv syn, bylo videt, ze v pralese zije odmalicka, protoze nam ukazoval dovedne ukryte ptaky a rozpovidal se o ruznych stromech a rostlinach. Jeho spanelstina byla vcelku srozumitelna. Jen skoda, ze nam casova tisen nedovolila udelat vylet alespon dvoudenni, protoze vetsina zvirat, ktere jsme chteli videt, jsou nocni tvorove. Takze mravenecnika nechame na priste :(
Refugio los Volcanes
I zpatecni cesta byla vcelku zajimava. Jednak proto, ze se jednalo o cestu, kterou majitele (park je soukromy) udelali behem asi jednoho roku vlastnima rukama bez pomoci techniky (a podle toho vypadala). Potom take proto, ze nas nazpatek jelo sest a cestou jsme pribrali jeste dva delniky, pracujici podel cesty. V mistech, kde cesta byla nejstrmejsi, si jeden z delniku presedl na predni kapotu, aby se autu lip hrabalo - no moc jsem auticku nezavidel, kourilo se z nej pekne, kdyz jsme vystupovali...
Do Santa Cruz jsme dorazili asi o pul osme. Pri ture v parku nam pekne vytravilo, tak jsme se ani moc nerozmysleli, kdyz jsme videli kubanskou restauraci nedaleko naseho hostelu. Objednali jsme si paellu pro dve osoby a dalsi dve jidla, k tomu mojito (15Bs, tady by se to kalilo!). Cisnik se nas dvakrat ptal, jestli to vsechno opravdu chceme a potom se porad rozhlizel, jestli k nam jeste nekdo neprijde. Jidla bylo opravdu hodne, ale vetsinu jsme pozreli. Dal jsem si jeste nekolik mojit (bylo opravdu poctive) a nazpatek se mi slo hezky zvesela.
I dnesni rano nam zprijemnili tukani. Minimalne dve hodiny jsme s nimi radili, fotili a tocili se s nimi.
tukaní fotosession
tukan na hamaku
tukan velký
souboj savec vs. pták
Potom jsme zabalili nase batuzky a asi za dve hodiny frcime na mistni letiste Viru Viru, ze ktereho poletime do Paraguaye. Ale jeste neni konec, ceka nas dalsi Vaclavak v podobe nejuchvatnejsich vodopadu tohoto kontinentu, Iguazu Falls. Nastesti jsou vodopady v prostredi destnych pralesu, takze se nam snad podari pred duchodkynemi s kabelkami nekam utect...
N.

den petadvacaty - Santa Cruz

17. května 2007 v 23:09 | Nephilim
Cesta z La Pazu ubehla prijemne, i kdyz jsme jeli skoro sedmnact hodin. Okolo poledne jsme dojeli do vychodobolivijskeho mesta Santa Cruz, kde prave hrozne prselo.
katedrála na Plaza 24 de Septiembre v Santa Cruz
v Bolívii se jezdí krásnými auty
Ubytovali jsme se ve vyhlasenem cestovatelskem hostelu Residencial Bolivar, kde nas potesily houpaci site na dvorku a uchvatil ochoceny tukan.
tukan velký - první setkání
Potom jsme vyrazili zajistit plan na dalsi dny. Zitra jedeme na cely den do nedalekeho narodniho parku Amboro, abychom videli aspon kousek mistni flory a fauny. Nasledujici den se letecky presuneme do Asuncionu v Paraguayi.
Tot ve zkratce vse.
N.

den triadvacaty a ctyriadvacaty - zpet do Bolivie

16. května 2007 v 23:57 | Nephilim
Potom, co jsme se dosyta vynadivali na peruansky Rip, uz nas v Cuscu nic nedrzelo. Nazitri jsme proto nasedli do autobusu spolecnosti Colectur a vydali se na zpatecni cestu k jezeru Titicaca. Jelikoz mel autobus cestou opet nekolik planovanych i neplanovanych zastavek (podrobne popsano ve zprave 20-21.den), prijeli jsme do mesta Puno pozde odpoledne, takze navsteva plovoucich ostrovu padla. Skoda, nekdy priste.
zastávka v peruánských Andách
peruánské Andy
peruánské Andy
peruánské děti v krojích nabízejí sebe a svá lamí mláďata jako objekt pro fotoaparáty
V Punu jsme se ubytovali v Hostalu Monterrey a sli zajist a zapit zal, tentokrat "normalni" stravou. Jeste predtim jsme ovsem koupili listky na dnesni presun do bolivijskeho La Pazu. Vybrali jsme drahou, ale udajne pohodlnou spolecnost Ormeño.
Punské "taxíky"
Rano jsme ve trictvrte na sedm stepovali pred kancelari spolecnosti, ale nikdo nikde. Sedel tam s nami ocividne nestastny chlapik, ktery na chvilku zmizel a potom se objevil se zpravou, ze ve meste probiha nejaka stavka a je zablokovana doprava, takze se nevi, kdy bus prijede. Jelikoz z Puna do La Pazu jezdi vsechny spolecnosti ve stejnou dobu (v sedm rano), porozhledli jsme se po terminalu, jestli tam neni jeste nejaky konkurencni stroj. A opravdu, podarilo se nam se nakvartyrovat jinam (opet spolecnost Colectur), takze jsme okolo jedenacte stastne prekrocili peruansko-bolivijskou hranici a spokojene se naobedvali v Copacabane, kde mel autobus pauzu.
hranice - není těžké uhodnot, mezi kterými státy...
buřinka zdobí naprostou většinu tradičně oblečených bolívijských žen
přívoz mezi městy San Pedro a San Pablo
Prave ted sedim na La Pazskem autobusovem terminalu, kam jsme dorazili asi v pet mistniho casu (dalsi prerizovani hodinek, tentokrat o hodinu dopredu). U okenka Ormeña jsme se sesli s tim nestastnym chlapikem z Puna. Dostali jsme nazpet penize a pan sef se nam omlouval asi petkrat. Asi za hodinu usedneme do dalsiho stroje, tentokrat smer Santa Cruz ve vychodni Bolivii, kde chceme navstivit narodni park. Cesta bude dlouha, ale pojedeme na noc, tak to snad bude v pohode.
N.

den dvaadvacaty - Machu Picchu

15. května 2007 v 5:56 | Nephilim
Predvecer navstevy Machu Picchu byl ve znameni ochutnavky krajovych specialit. Dandiela pozrela maso z alpaky a ja musel ochutnat exotiku nejvetsi - grilovane morce. Prolili jsme to lahvinkou peruanskeho bileho a spokojeni sli spat.
grilované morče
Budicek v pul seste, prejezd na vlakove nadrazi, potom ctyrhodinovy presun do mestecka Aguas Calientes, ktere je posledni zastavkou pred Machu Picchu. Potom jeste slaba pulhodinka busem ke vchodu do arealu a byli jsme tam.
vlak do Aguas Calientes
Nejnavstevovanejsi jihoamericka pamatka Machu Picchu, ktere je rozprostreno mezi horami ve vysce 2.770m, pusobi ohromujicim dojmem z vysky, z mist, odkud je porizovana vetsina znamych fotek. Zbytek arealu je vlastne jen prolezacka mezi zdmi a ruinami. Ocekaval jsem zavan mystiky, neco, co me uchvati tak, ze tam vydrzim jen tak sedet a zirat. To se ale nekonalo. Duvodu je pravdepodobne nekolik :
- cesta na M.P. je setsakramentsky draha. Vlastne jsem zatim nenavstivil tak drahou pamatku (nejlevnejsi vlak 73$, autobus 12$, vstup 40$).
- "Vaclavak" lidi. Krome klasickych cestovatelu take treba duchodkyne s kabelkami.
- ze vsech stran clovek citi snahu oskubat turisty dohola (viz ukrutne predrazene obcerstveni).
Bohuzel tak M.P. zarazuju do skupiny pamatek, jako jsou egyptske pyramidy. Videl jsem, ale uz nikdy vice videt nemusim. Pokud navstevu M.P. srovnam treba s guatemalskym Tikalem, rozhodne kazdemu doporucim Guatemalu, protoze tam ten ohromujici pocit clovek zaziva na kazdem kroku.
Ale abych jen nepsal sama negativa - M.P. je samozrejme moc a moc fotogenicke. Takze ti, kdo budou mit chut videt video nebo fotky, se maji na co tesit.
Machu Picchu
Machu Picchu
Machu Picchu
Machu Picchu
Machu Picchu
Cesta nazpet probehla ve stejnem duchu, jen jsme vystoupili o stanici drive a do Cusca dojeli busem (protoze je to o cca 3/4 hodiny rychlejsi). Jelikoz jsme obedvali v Aquas Calientes, tak jsme si v Cuscu dali jen rychlovku z ulice (nikdy jsem nejedl tak skvely hamburger!) a jdeme chrnet.
místo, kde vám udělají božský hamburger
Zitra frcime nazpet k Titicaca, cimz symbolicky zahajujeme navrat, protoze cas ukrutne utika. Nicmene Peru rozhodne stoji za blizsi prozkoumani nekdy priste...
N.

den dvacaty a jedenadvacaty - od Titicaca do Cusca

13. května 2007 v 22:54 | Nephilim
Hezke odpoledne.
Jak jsem jiz zminoval, vcerejsi den byl venovan presunu z bolivijskeho mestecka Copacabana do cilove destinace Cusco (nebo chcete-li Cuzco, oboji se pouziva) v Peru. Pro oziveni zkusim popsat, jak takova cesta busem v jizni Americe vypada :
- v ruce drzim listek na autobus, kde je napsan odjezd v pul druhe. Pri koupi jakehokoliv lupenu na dopravni prostredek vas ovsem striktne upozorni, ze se mate dostavit pul hodiny pred odjezdem, tzn. v jednu.
- autobus je v dany cas (vetsinou) skutecne na miste, probiha kontrola lupenu a nakladani bagaze do (nebo na) autobusu.
- v pul druhe prijde ridic a agent cestovky, ktera bus provozuje a zacne vyvolavat misto cilove destinace ve snaze zaplnit vsechna mista.
- ve trictvrte na dve autobus vyrazi, cestou na konec mesta ovsem minimalne trikrat zastavuje a nabira opozdilce
- ve dve hodiny se obloukem vraci temer na puvodni misto, protoze ma prazdnou pneumatiku a musi ji vymenit
- ve trictvrte na tri stavime v nasledujicim meste, protoze neni natankovano
- ve ctvrt na ctyri slavnostne jedeme. Cestou 1x kontrolni zastavka u policajtu, kteri nas nechteji pustit dal, protoze autobusak ma propadly ridicak
- v pet stavime na prvni planovane zastavce. Pulka autobusu vystupuje a vypada to, ze se asi stehovali, protoze pred autobusem je takova hromada veci, ktera se dovnitr nikdy nemohla vejit. Novi lide nastupuji, radostne shledani tech, kteri se dlouho nevideli, vesele stebetani minimalne dalsi hodinu
- v pul seste dalsi neplanovana zastavka. Tentokrat zpod busu neco unika. Jeden dobrovolnik se souka pod nej, ostatni stoji nad nim a kibicuji. Osazenstvo autobusu kouri, nebo nakupuje ruzne pochutiny. Dobrovolnik vyleza zpod autobusu a jako bonus vypousti obsah toalety pred dvere busu.
- pocinaje pul sedmou autobusak ve snaze dohnat zpozdeni zacina jizdu smrti. Ve trictvrte na jednu v noci jsme na miste urceni. Zpozdeni : necele tri hodiny.
bolívijsko-peruánský hraniční přechod
----------------------
Po prijezdu do Cusca se nechame odvezt zlodejskym taxikarem do rezervovaneho hostelu, spanek.
Ranni ocista jako obvykle, potom odchod do mesta. Musime totiz zaridit plan na zitrek a taky transport zpet k Titicaca, tentokrat na peruanskou stranu, do mesta Puno.
vojenská přehlídka na náměstí Plaza del Armas v Cuscu
peruánský "fast food" na autobusovém terminálu v Cuscu
Nekteri z vas, kteri v zemepise nehrali piskvorky asi vi, na jake misto mame zitra v planu jet. Kdo tipoval Machu Picchu, ma pro dnesek malou jednicku...
N.

den devatenacty - Titicaca

12. května 2007 v 2:49 | Nephilim
Rano nas privitalo oblohou bez jedineho mracku, ktera davala tusit krasny den. Je ovsem treba vzit v potaz to, ze se stale pohybujeme v necelych ctyrech tisicich metrech, takze tu neni vedro.
Posnidali jsme v jedne z mnoha kavaren, ktere v Copacabane jsou. Potom jsme se vydali trochu prozkoumat mesto. Je tu vlastne jen jedna hlavni ulice, na ktere je vetsina cestovnich agentur, hospudek, obchudku s leccim, i ubytovacich zarizeni. Ale rozhodne jsme se nenudili.
katedrála v Copacabaně
pouliční stánkový prodej masa v Copacabaně
"paní nápojářka" v Copacabaně
bolívijské graffiti v Copacabaně
nejoblíbenější místní nápoj se strašlivou chutí připomínající Bon Pari
Po poledni jsme nasedli do clunu, se kterym jsme se vydali smerem k nejvetsimu ostrovu na jezere - ostrovu Isla del Sol (Ostrov slunce). Tady se podle incke legendy zrodilo slunce a take prvni Inkove.
úchvatná scenérie bolívijských And nad jezerem Titicaca, v popředí tradiční rákosový člun
Cesta trvala asi hodinu a pul (ne snad proto, ze by to bylo tak daleko, ale clun se hrozne plazil). Dorazili jsme k pristavisti, kde uz cekal houf domacich, ze kterych primo cisela touha oskubat bohate turisty. Nechali jsme je pracovat na natvrdlych americanech a kanadanech (kteri jsou mimochodem ti nejnesnesitelnejsi cestovatele, ktere muze clovek na cestach potkat) a vydali jsme se na vrchol ostrova. Cestou jsme potkavali mene otravne obyvatele (zije jich tu cca 3500), sledovali pasouci se lamy, osly a ovce. Vrchol ostrova je v nejakych 4.200 metrech, takze jsem si zase pripadal jak po maratonu. Odmenou nam byl vyhled na jezero, ostatni ostrovy a skoro sto kilometru vzdalene zasnezene vrcholky hor, u kterych (a na kterych) jsme byli vcera.
pohled na jezero Titicaca z vrcholu Isla del Sol
jižní cíp Isla del Sol
Pri sestupu dolu jsme jeste navstivili predincke ruiny (1600 pr.n.l.) a pak jsme frceli nazpet.
Copacabana
západ slunce nad jezerem Titicaca
Jelikoz v jezere Titicaca zije nejvetsi druh pstruha, jsou nabidky mistnich restauraci plne ruznych variaci teto ryby. Takze jsme povinne povecereli kazdy jeden druh upravy (slo to, ale zadna slava) a k tomu jsme do sebe soupli lahvinku vina.
Zitrek bude ve znameni presunu do Cusca v Peru. Ale k Titicaca se asi jeste vratime, za par dni mame v planu navstivit peruanskou cast a slavne plovouci ostrovy. Do te doby snad prineseme dalsi pekne zazitky, i kdyz zatim jen v pisemne forme.
Krasny vecer vsem
N.

den osmnacty - Chacaltaya

11. května 2007 v 17:40 | Nephilim
Vzhledem k casovemu posunu nazpet neni ranni vstavani zadny problem. V sedm jsme posnidali a okolo osme nas vyzvedl domluveny minibus. Zamirili jsme smerem k hore Chacaltaya, na niz se nachazi nejvyse polozena sjezdovka sveta. Cestou jsme mohli obdivovat panoramaticke vyhledy na La Paz, nebo na okolni hory jako Huyana Potosi, nebo Illimani (obe hodne pres 6.000m).
bolívijské Andy, v pozadí hora Illimani (6.402m)
Huyana Potosí (6.088m)
Bus nas vyklopil ve vysce 5.300m - v tehle vysce uz je nedostatek kysliku radne znat, kazdy pohyb hrozne vycerpava. Snehu moc nebylo, protoze je na nej jeste brzo, ale dle slov nasi pruvodkyne i v pripade dostatku snehu je sjizdeni sjezdovky hlavne pro totalni silence, protoze kazdy ma po trech sjezdech dolu dost.
Potom jsme zamirili zdolat jeden z vrcholu Chacaltayi. Jednalo se sice "jen" o 100 vyskovych metru, ale myslel jsem, ze plice pujdou napred. Ale podarilo se. Po nejake dobe jsme se doplazili na vrchol, takze 5.400m je nyni nas novy vyskovy rekord (tentokrat uz nemame v planu ho prekonavat).
údolí pod Chacaltayou s horskými plesy
zdolaný vrchol Chacaltayi (5.395m)
Pokochali jsme se vyhledy a pak sesli dolu na caj z koky. Ostatne koka je v techto nadmorskych vyskach dobrym pomocnikem na prekonavani problemu spojenych s vyskou.
Protoze dalsim cilem vyletu bylo Valle de la Luna, ktere jsme videli jiz pred par dny, nechali jsme se vyhodit v centru La Pazu, stavili jsme se v hotelu pro bagaz a zamirili na jeden z velkych autobusovych terminalu. Meli jsme stesti, autobus do dalsi planovane destinace odjizdel za ctvrt hodiny. Tou destinaci bylo jiz drive zminovane mestecko Copacabana na brehu jezera Titicaca.
ulice 6 de Agosto, hlavní třída Copacabany
jezero Titicaca v Copacabaně
Cesta trvala asi 3,5 hodiny, behem niz jsme jednou vystupovali, protoze nas prevazeli lodi pres zaliv jezera oddelene od autobusu. V pul devate vecer uz jsme meli zajisteny nocleh (za super cenu 30Bs za pokoj a noc) v Residential Aransaya a sedeli jsme naproti v rozkosne hospudce u hotelu Playa Azul.
Dalsi plany jsou samozrejme spojene s aktivitami okolo jezera Titicaca. Ale o tom zase az priste...
N.
PS: Pokud nekoho zajima, jak to vypadalo pri nasem "vyletu" na kolech, kliknete na
heslo je: photos

den sedmnacty - z La Cumbre do Coroica

10. května 2007 v 4:42 | Nephilim
Prezili jsme !!!!
Jak nekteri z vas vedeli predem, v nasem itinerari byla naplanovana i "nejnebezpecnejsi silnice sveta", vedouci z La Pazu do Coroica...nejnebezpecnejsi je proto, ze se na ni statisticky stane nejvice smrtelnych nehod - cca 100 rocne (tj asi 2x tydne).
Dnes rano budik zacal prudit uz v sest. Po sedme hodine uz jsme sedeli v kavarne La Terazza, ve ktere byl domluveny sraz silencu, kteri tuto cca 65km cestu chteji sjet na kole. Tuto radustku tu provozuje nekolik spolecnosti, my jsme v tomto pripade nechteli experimentovat a vybrali jsme vsude doporucovanou Gravity Tours.
reflexní vesta Gravity Bolivia
Po asi pulhodinovem presunu na La Cumbre (4750m) jsme se navlekli do hadru, ktere se tvarily jako nepromokave (ale vedeli jsme, ze to tak nebude), vyfasovali jsme helmy, rukavice, bryle, reflexni vestu (to aby nas v pripade nehody mohli dobre identifikovat) a samozrejme celoodpruzene horske kolo.
cesta na La Cumbre, obloha nevěstí nic dobrého...
poslední rady před hromadnou sebevraždou
Venkovni teplota sice byla nad bodem mrazu, ale foukal vitr a padal dest se snehem. Dostali jsme instrukce, jak se zataci, brzdi a tak (pripadal jsem si jak ve skole) a potom nase cca 12clenna skupinka vyrazila vztric dobrodruzstvi. Prvnich cca 20 km byla pekna siroka asfaltka, po ktere jsme svisteli cca padesatkou.
začátek cesty vypadal dobře (až na počasí)
Tu potom vystridala desiva uzka nezpevnena cesta. Porad prselo, nebo spis mrholilo, v udoli byla mlha, takze bylo videt jen malo. Silnice byla v tech mistech siroka tak triapul metru, na jedne strane skala, na druhe v mlze osmisetmetrovy prikry sraz.
v mlze se ztrácející sráz...
Postupem casu nam trochu otrnulo, zacali jsme si to uzivat a fasovali jsme adrenalin po kartonech. Cela cesta vedla z kopce dolu, ale v nekolika mistech prislo stoupani (mno, to je opravdu silny slovo), ale nadmorska vyska zpusobovala, ze ani na nejlehci prevod to proste neslo vyjet. Pravidelne jsme po nekolika kilometrech zastavovali a davali si pauzicky, protoze to byl zaber hlavne na dlane a rit. Projizdeli jsme pod vodopady i rekami, takze uz na nas moc sucheho nezustalo.
cesta vedla i pod vodopády
profil cesty smrti vypadá místy opravdu děsivě
Jak jsme sjizdeli dolu, bylo tepleji a tepleji, ale mlha a mrholeni zustavalo. Nakonec jsme okolo pul treti odpoledne dorazili na kraj Coroica (1100m). Utocistem se nam stala zachranna stanice pro zvirata, kde jsme si dali sprchu a vytouzeny pozdni obidek.
přístupová cesta k záchranné stanici zvířat v Coroicu
Zachranna stanice byla plna zvirat, ktere byly nalezene opustene, nebo zranene. Pro me bylo velkym zazitkem sblizeni s mladym jaguarem - foto pozdeji.
taková větší kočička
Asi po dvou hodinach jsme vyrazili nazpet vozidlem, ktere nas cely den doprovazelo. Tentokrat jsme jeli jinou cestou, takze jsme dorazili do La Pazu az po osme hodine. Odmenou nam byl uchvatny pohled na vecerni mesto. La Paz je totiz umisteny v kotline (3650m), ktera je uplne cela poseta domy, domky a domecky. Plati zde pravidlo, ze cim bohatsi, tim nize v udoli...
V tuto hodinu jsme uvizli v zacpe, ktera byla zpusobena dalsi demonstraci na namesti San Francisco. Jak jsme vyzvedeli, slo o demonstraci vyrobcu rukavic z lami vlny. O co jim slo, to nevime...
Prave ted je v nasem pokoji rozveseno mokre obleceni a dokonce tam bezi i primotop, kterym susime mokre boty. Zitra totiz mame vyrazit na nejvyssi sjezdovku sveta (cca 5350m), ktera je cca 35km nad La Pazem, a v mokrych botach by to slo asi tezko... No a po navratu bychom se chteli presunout do mesta Copacabana, ktere lezi na brehu jezera Titicaca. A odsud uz je to coby kamenem dohodil (teda spis coby jezero prehodil) do Peru... ale to uz je uplne jina pohadka...
Dobrou noc, strycku Fido...
Dobrou noc, deti ... :)

den patnacty a sestnacty - La Paz

8. května 2007 v 23:31 | Nephilim
Zdravim vsechny z hlavniho mesta Bolivie, La Pazu.
Sem jsme dorazili vcera okolo pul seste ranni. Presun do planovaneho hotylku zaridil taxik (proc taky ne, maji tu temer standardni cenu za presun odkudkoliv kamkoliv, 7 Bs). Ubytovali jsme se v centru La Pazu v hotylku Columbus, kde jsme po nezbytne ociste vytuhli az do odpoledne. Teprve nekdy okolo ctvrte odpoledni jsme vyrazili na obhlidku mesta. La Paz ma cca 1.5 milionu obyvatel, takze je tu misty celkem rusno. Nase cesta vedla na namesti San Francisco (mistni Staromak), kde se konala nejaka demonstrace, takze se tam pres davy nadalo pomalu ani projit.
demonstrace na náměstí San Francisco v La Pazu
kostel San Francisco na stejnojmenném náměstí v La Pazu
Odtud jsme zamirili ulickami plnymi stanku se stribrem, oblecenim z lam a dalsich blbustek (Iris, konecne mam aspon jeden naprstek!) az na vyhlaseny carodejnicky trh. Tady si muzete od roztodivnych zenstin koupit cokoliv pocinaje zarucenymi amulety az po ruzne lektvary. Nas ovsem zaujala susena embrya lam a dalsich zviratek, ktera se tu take nabizeji. Trochu podivne, ale sem to tak nejak zapada...
sušená embrya různých zvířátek vypadají přinejmenším neobvykle...
--------------------------
Intermezzo
...pokud jste ve vetsich nadmorskych vyskach, musite si zvyknout na nektere odlisnosti. Krome toho, ze se vam hur dycha, tu spatne hori cigarety, legracne peni pivo, ale taky letadla musi pristavat temer dvojnasobnou rychlosti...
--------------------------
Dnesni rano jsme zasvetili zajisteni programu na dalsi dva dny. Potom jsme sedli do micra (mistni MHD - bud dodavky, nebo minibusy) a zajeli se tradicne podivat na mistni ZOO. Nebyla spatna, ale byla malicka.
koní se po Bolívii potuluje hodně - tito šli okolo La Pazské ZOO
Odsud to byl uz jen kousek do Valle de la Luna (Mesicni udoli). Kdo cte nase blbaboly pravidlelne, tak vi, ze jsme misto se stejnym nazvem navstivili uz v Chile. Tentokrat se jednalo o prirodni utvary tvorene hlinou, kameny a jilem, ktere voda vytvarovala do pitoresknich tvaru.
Měsíční údolí pod La Pazem
Měsíční údolí pod La Pazem
Na zpatecni ceste jsme se jeste zastavili v mistnim Fast Foodu. Na dnesek uz zadne plany nejsou, protoze zitra i pozitri brzo vstavame.
Na videnou brzy
N.
PS : Dneska jsme to trochu odbyl - hlavne proto, ze mistni internet se mnou nejak nemluvi a prepisoval jsem to asi petkrat... :(

den trinacty a ctrnacty - Potosi

6. května 2007 v 17:05 | Nephilim
Je prave slunecne dopoledne. Tentokrat tu hraje mistni muzika...
Vcerejsi den byl ve znameni presunu z Uyuni do nejvyse polozeneho mesta sveta, Potosi (4070m). Cesta vedla horami s prekrasnymi sceneriemi, pochopitelne po silnici s nezpevnenym povrchem, takze jsme tech dvestepadesat kilometru jeli cca 6 hodin. Cestou bylo mozne pozorovat stada ovci, lam, chlupaty prasatka a taky divoke osly.
cesta do Potosí. Tihle cestující by hmotnostní limit v letadle asi nesplnili...
divocí osli
Do Potosi jsme dorazili asi ve ctyri odpoledne. Mesto vypada trochu jako San Francisco v kolonialnim stylu, nad kterym se tyci majestatna hora Cerro Rico. Prave v ni bylo v polovine 16.stoleti objeveno stribro. Zily byly tak bohate, ze se zakratko z Potosi stalo nejbohatsi mesto kontinentu. Dnes uz je davno po slave, ale podle spousty budov je videt, ze to tu kdysi opravdu zilo.
hora Cerro Rico nad městem Potosí
denní ruch v Potosí
Po ubytovani v prijemnem hotylku El Emperador jsme vyrazili na neco k snedku. Cestou jsme se prosli po mistnim trzisti, kde nas zastihla bourka s omrzlici (neni divu, jeste v dubnu tu byva snih). Ve meste je sice spousta kramku se vsim moznym, ale nejakou hospudku jsme hledali hodne dlouho. Nakonec jsme skoncili v nejake pizzerii (tech je tu opravdu hodne, ale nabizeji vedle italskych jidel i mistni specialitky - ovsem tady mi na objednavku lamiho steaku obsluha s milym usmevem sdelila, ze neni maso). Po veceri prochazka po meste, prani pradla a pak spanek.
Dnesni rano ve znameni stejne snidane, jako v Chile i Argentine : kava, mistni pecivo, maslo a dzem. Pak jsme vyrazili zajistit zabavu na dnesni den. Ve dve odpoledne jsme se nechali dopravit k upati hory Cerro Rico, navlekli jsme se do hornickeho obleceni, na nohy nazuli holinky a na hlavy pripnuli helmy se svitilnami. Pak jsme absolvovali prohlidku stribrnych dolu.
dynamit a lístky koky, základní potřeby bolívijského horníka
půl metru široká stříbrná žíla v útrobách hory Cerro Rico
El Tío, ďábel a ochránce horníků
hornické domky na úpatí Cerro Rico
Vzhledem k tomu, ze byla nedele, tak v dolech nebyli hornici, ale mista, ktera jsme videli, pro predstavu uplne stacila. Oproti puvodnim planum jsme se nakonec rozhodli pro nocni presun do La Pazu jeste dnes, takze usetrime jeden den. V La Pazu se zdrzime zrejme delsi dobu. Ale, kdo vi...
N.

den desaty az dvanacty - z Chile do Bolivie

5. května 2007 v 0:42 | Nephilim
Hezky vecer z Bolivie.
Desaty den nasi vypravy zacal po seste ranni. Museli jsme si zabalit, dat si sprchu a ve trictvrte na osm jsme byli pripraveni k odjezdu. Byli jsme nalozeni do mikrobusu, ktery nas dovezl na chilskou hranici, kde jsme absolvovali vystupni formality. Za cca hodinu jsme totez podstoupili na bolivijske strane, prestoupili jsme do osmimistne Toyoty LandCruiser a rozjeli se vstric prvnimu cili, kterym byla Laguna Blanca (Bile jezero).
hraniční přechod Chile-Bolívie
Nase posadka, rizena bolivijcem jmenem Jose, citala jeste parecek z Kanady, dve holky z Francie a italsko-argentinskeho klucinu. Dopoledne jsme stravili hlavne v okoli jezer (jiz zminovana Laguna Blanca, dale Laguna Verde a Laguna Colorado).
Laguna Verde
uprostřed ničeho
Laguna Colorada
Po poledni jsme se vykoupali v termalnich pramenech a potom jsme shlidli dalsi gejziry. To uz nase vozidlo vystoupalo do peknych 4890m (novy vyskovy rekord).
Navecer jsme dorazili k dalsimu jezeru, jehoz jmeno si ted nevybavuju. Udelali jsme si prochazku pred veceri, na jezere jsme mohli pozorovat tri druhy plamenaku. Mezitim zapadlo slunicko a zacala se delat pekna kosa. Nase ubytovani tu noc bylo velmi skromne, takze jsme po veceri poprve vytahli spacaky a sli chrnet.
plameňák andský
A spacaku bylo opravdu treba. Ranni teplota se pohybovala nekde mezi -10 a -15 stupinky pana Celsia. Moc jsme se nevyspali. Po skromne snidani jsme vyrazili k provarenemu skalnimu utvaru, nazvanemu Stone Tree (kamenny strom).
Stone Tree
Laguna Honda
I potom jsme se pohybovali hlavne mezi ruznymi skalnimi utvary, obidek jsme zdlabli u dalsiho jezera, pozorujic plamenaky pri podobne cinnosti. Odpoledne nas cekal delsi presun az na kraj nejvetsi solne plane sveta, Salar de Uyuni. Spatreny tuny vikuñi, viskaci a jedna andska liska. Cestou jsme stacili jednou pichnout a jednou nam dosla nafta...
liška andská
Okolo pate vecerni nas uvital nove vystaveny hotylek nad malou vesnickou. V hotelu jsme byli ubytovani jen my a posadka dalsiho vozidla, se kterou jsme vecer poklabosili u piva a vinka. S vetsinou skupiny, tvorenou izraelci, jsme zustali sedet i dlouho potom, co vypnuli elektrinu (coz bylo asi v deset). Jeste pred veceri jsme si zahrali ping-pong na objevenem stole. Tentokrat uz jsme byli asi v trechapul tisicich metrech, spalo se vyborne.
Dnesni rano bylo (alespon v mem pripade) ve znameni lehke kocoviny. Po snidani a nezbytnem klaboseni s mistnim spravcem (coz vypadalo asi tak, ze on neco mlel spanelsky a my stridave odpovidali "Si", anebo se mile usmivali, coz ho plne uspokojovalo) jsme vyrazili vstric Salar de Uyuni. Pred vypravou jsem videl spoustu fotek a moc jsem se na to netesil, ale ta obrovska plocha soli bile jak cerstve padly snih musi ohromit snad uplne kazdeho.
Salar de Uyuni, největší solná pláň světa
Po nekolika fotosession na plani velke 12.000 ctverecnich kilometru jsme vysplhali na Isla Incahuasi (nekdejsi koralovy ostrov porostly staletymi kaktusy), potom jsme navstivili misto tezby a zpracovani soli.
Isla Incahuasi
pohled na Salar de Uyuni z Isla Incahuasi
kaktusy na Isla Incahuasi
To uz jsme byli jen maly kousek od naseho dnesniho utociste, mesta Uyuni. Jeste predtim, nez jsme dali vale nasim spolucestujicim, jsme shlidli mistni hrbitov vlaku a mrkli se na mumie, ulozene ve zdejsich skalach.
hřbitov vlaků v Uyuni
mumie ve skalách u města Uyuni
Po prijezdu do Uyuni jsme konecne vybrali nejakou hotovost (kurs je cca 7.75 boliviano za 1 dolar, tj. asi 2.70 Kc / 1 boliviano). Jelikoz Uyuni nas na prvni pohled nikterak neuchvatilo a navic ve zdejsim okoli neni moc co delat, rovnou jsme si koupili lupeny na zitrejsi autobus, kterym se presuneme do cca 5-6 hodin vzdaleneho Potosi (cena prijemnych 30 boliviano).
Uyuni
Strechu nad hlavou jsme sehnali hned v prvnim hotylku. Dali jsme si sprchu a jelikoz nase posledni jidlo byla snidane, sli jsme se nakrmit. Ve skvelem interieru restaurace La Loco jsme si dali kazdy dva chody, ale oba jsme si dali vyborny steak z lamy (bratru 35 boliviano).
Dnes uz toho asi moc neuskutecnime - tridenni cestovani je prece jen trochu namahave. Tak se mejte vsichni fajn a zitra se ohlasime z nejvyse polozeneho mesta sveta...
N.

den devaty - El Tatio

2. května 2007 v 2:20 | Nephilim
Dnesni den zacal uz o pul ctvrte rano. Vyhrabali jsme se z pelechu a pred ctvrtou uz jsme mzourali na nocni ulici San Pedra, kde nas vyzvedli. Absolvovali jsme necelych 100km po prasne horske ceste a po seste ranni jsme dojeli na nejvyssi gejzirove pole sveta, El Tatio (4300m - dalsi vyskovy rekord). Venku bylo cca -10 stupnu, celkem jsme klepali kosu. Sledovali jsme bublajici gejziry, stoupajici paru a probouzejici se okoli, k tomu jsme si dali kaficko a lehkou snidani.
vycházející slunce nad El Tatio
El Tatio
Kdyz se trochu rozednilo, dorazili jsme k jezirku s termalni vodou, kde jsem neodolal a dopral si koupel - neuveritelna parada, obzvlast kdyz Dandiela stala par kroku ode me navlecena a klepala se zimou.
Potom uz nasledovala cesta z hor dolu, s nekolika zastavkami.
mokřiny u El Tatio
Pozorovali jsme ruzna zviratka, jako lamy vikuñy, plamenaky, nebo viskaci (to je neco mezi kralikem a cincilou).
lama vikuňa
kostel nad indiánskou vesnicí
lama domácí
Stavili jsme se v indianske vesnici, ochutnali jsme spizy z lamy a pak jsme dofrceli nazpatek. Vzhledem k rannimu vstavani jsme se par hodin dotahli v pelechu a pak jsme sli na neco k snedku a hlavne nakoupit zasoby na pristi tri dny, ktere stravime mimo civilizaci. Po San Pedru se nam bude styskat, bylo to tu hrozne fajn.
Odchazime se zabalit a na videnou v patek z Bolivie. A piste, ostudy!
N.
PS : Sedim u pocitace, na kterem jsem vystridal prvni cechy, ktere jsme potkali.

den osmy - Valle de la Luna

1. května 2007 v 3:34 | Nephilim
Neco po devate vecer. Za zady zni stare flaky Iron Maiden. Jsme prejedeni a za chvili jdeme na kute...
Dneska jsme si prispali, vstavali jsme asi o pul desate. V nasem kouzelnem hostelu jsme absolvovali ranni ocistu - Dandiela pod studenou sprchou, potom netekla voda. Pockal jsem si a nejmene pul minuty jsem si mohl uzivat teplou vodu (coz je dost, jsme prece jen na nejsussi pousti sveta). Potom jsme vyrazili do ulic.
ospalá ulice San Pedra
Bankomat nefungoval ani napodruhe, a ani druhy, ktery tu je, moji VISU nechtel - nastesti jsme zjistili, ze v nem nejsou penize, takze jinde to pujde. Poobedvali jsme mistni menu (uff uff - denne se minimalne jednou prezereme) a na odpoledne jsme si zaridili vylet do Valle de la Luna (mesicni udoli). Dale mame na zitrek v planu nejvyssi gejzirove pole sveta (4300m), ale vstava se uz v pul ctvrte rano, uff. No a potom jsme si blokli tridenni vylet po Salar de Atacama a Salar de Uyuni, takze tri dny nebudeme online a zaroven se potom ohlasime uz z Bolivie.
Ale zpet ke dnesnimu vyletu : Ve tri odpoledne jsme se nechali dovezt par kilometru za San Pedro, kde zacina chranena oblast Valle de la Luna.
solné skály ve Valle de la Luna
S pruvodcem jsme prosli jeskynemi ve skalach, potom jsme dojeli k efektnim skalnim utvarum.
skalní útvar Tres Marías ve Valle de la Luna
Vsude okolo byla neuveritelna krajina, ktera se spatne popisuje, ukazeme az na fotkach.
Valle de la Luna
Valle de la Luna, v pozadí sopka Licancábur
Pak uz se zacalo schylovat k zapadu slunce. Dojeli jsme na okraj velke pisecne duny, po ktere jsme vysplhali na vedlejsi skaly a pak uz jsme se jen kochali krasou okoli v cele s majestatni sopkou Licancabur (5916m). Jak slunce zapadalo, tak okoli menilo bavy a byla to opravdu uchvatna podivana. I po zapadu slunce tam bylo nadherne, protoze jsme meli kliku a dnes je uplnek.
sopka Licancábur při západu slunce
vycházející měsíc nad Valle de la Luna
Kdyz jsme dofrceli nazpet, byla uz tma jak v ... . Zasli jsme na veceri a dali jsme si mistni specialitku, kterou je parillada (mix mnoha druhu masa ve vybornem sosiku). To nas utvrdilo v tom, ze zatim nejlepsi zemi na jidlo je Chile - maso, obzvlast hovezi - je tu opravdu super.
Zitra se jeste ozveme po navratu z gejziru, potom bude tridenni pauzicka. Ale vzhledem k tomu, ze jednoznacne nejlepsi zazitky mame z Chile, tak neni vylouceno, ze se sem jeste vratime...
Hezky vecer vsem.
N.

den sesty a sedmy - Jujuy, San Pedro de Atacama

30. dubna 2007 v 1:25 | Nephilim
Hezky vecer vsem,
Po posledni zprave (tedy predevcirem) jsme zasli do restaurace La Leñita v Salte. Dobre jidlo, steak pres celej talir, litrovy pivko (Dandiela vino), proste pohoda. Ulehli jsme brzo, pac nas cekalo dalsi ranni vstavani.
masem se v Argentině nešetří
V sedm rano uz jsme postavali pred nasim docasnym domovem a po mirnem zpozdeni nas vyzvedl domluveny minibus. Vyrazili jsme na cca 530km dlouhy okruh po horach severozapadni Argentiny. Cesta vedla ruznobarevnymi horami a skalnimi utvary.
barevné hory v Jujuy
Jak jsme stoupali vys a vys, mizely stomy a objevovaly se kaktusy (typ, ktery v Argentine roste, mistni nazyvaji "candelabros").
krajina v Jujuy
candelabros
Delame si novy vyskovy rekord 4170 m. Jedina zvirata, ktera jsou tu videt, jsou lamy vikuñy.
městečko San Antonio de los Cobres
místní obyvatelstvo
San Antonio de los Cobres
Udelali jsme nekolik zastavek na foceni, potom jsme v jedne z vesnicek zvladli obidek. mistni omladina vsude nabizela ruzne suvenyry, tentokrat jsme odolali...
-------------------------------------
Intermezzo
...na je neco po osme vecer, jdeme na veceri. V restauraci jeste neni otevreno, vsichni jedi pozdeji. Pri konzumaci, kdyz uz je par stolu obsazenych najednou uslysime kytaru a rycny hlas mistniho mariachiho, ze ktereho se vyklube jeden z cisniku. Do mistniho koloritu zapadne vytecne. Ale zkuste si predstavit neco podobneho v restauraci U Bohuslavu, kdyz mate na stole svickovou se sesti...
----------------------------------------
...po obede jsme vyrazili na prvni solne jezero na nasi ceste. Oslepujici bila plan s jasnou oblohou nad nami, misty vykutane hromady soli.
těžba soli na solném jezeře
Solne jezero je sucha plan, ale patnact centimetru pod slanou krustou je voda. Hezke misto na efektni fotky, ale my se tim moc nezabyvame, protoze nas cekaji jeste dalsi solna jezera v Chile a v Bolivii. Odtamtud uz mirime nazpet, cestou se jeste stavujeme ve vesnicce Purmamarca s malym namestickem a trzistem. Pak nas ceka dvouhodinova cesta po dalnici nazpet do Salty (maji tu mytne).
jeden z mnoha obchůdků ve vesničce Purmamarca
Vracime se pozdeji, nez bylo v planu. Proto vynechavame internet a mirime rovnou na veceri, tentokrat do restaurace La Vieja Estacion. Poziram ctyristagramovy hovezi steak, Dandiela si dava neco jako leco z lamy. V pul jedenacte ulehame, protoze rano odjizdime...
----------------------------------------
Intermezzo 2
...pri objednavce piva k veceri mi cisnik odpovida otazkou : " chcete velke (1 litr), nebo tricvrte litru?" ...
----------------------------------------
...v sedm rano uz stojime na mistni Florenci a nasedame do autobusu, ktery nas ma dovezt do chilskeho mesta San Pedro de Atacama. Cesta vede nejdriv po dalnici, tam kde jsme jeli vcera. Potom se toulame po horach.
horská silnice na cestě do Chile
Zmizela veskera vegetace, i lamy. Vsude jsou jen uchvatne scenerie hor a skal roztodivnych barev. Prijizdime na hranici, absolvujeme vystupni proceduru z Argentiny. Po dalsich trech hodinach jizdy mesicni krajinou prijizdime do San Pedra. Vypada to tu jak okraj nejakeho srotiste, Dandiela propada skepsi, co tu budeme delat a kde budeme spat (mame v planu zustat dva dny).
předměstí San Pedro de Atacama
Dalsi celni a pasova pakarna, potom odmitame cekat na odbaveni zbytku autobusu a par set metru pochodujeme po svych. Mesto nas ovsem okouzluje na prvni pohled - je to jako prijet na konec sveta. Je tu more batuzkaru a mestecko primo dycha cestovatelskou atmosferou. Menime nejake penize a v mori hostelu nachazime jeden, ve kterem se ubytujeme.
náměstí v San Pedro de Atacama
pouliční prodej v San Pedru
jedna z přehršle hospůdek v San Pedru
kostelík Iglesia San Pedro
polévka, nebo jídlo ?
A pak uz sedim tady.
Pevny plan na zitrek jeste nemame. Ted si nekde dame gablik a prihlasime se asi zitra (teda pokud to pujde, o pulnoci se tu vypina elektrina...
N.

den paty - Salta

27. dubna 2007 v 23:45 | Nephilim
Pul sedme vecer. Dneska z repraku vyhrava Celine Dion a jeji song z Titanicu...
Po ukonceni vcerejsiho prispevku jsme nasedli do prijemneho dalkoveho busu smer mesto Salta. Cesta trvala nakonec "jen" 12.5 hodiny, behem ktere jsme mohli shlednout dva hollywoodske trhaky ve spanelskem zneni a pozrit jednu vecerosnidani. Na autobusaku v Salte jsme dali ranni kavicku a zamirili k rezervovanemu hotelu. V hotelu ovsem o rezervaci nikdo nevedel, ale hodny pan majitel nam behem chvilky domluvil ubytovani jinde. Takze pristi dve noci stravime v Residential Balcarce (60pesos / pokoj / noc).
kostel Iglesia San Francisco v Saltě
Po nezbytne ranni ociste jsme vyrazili do ulic Salty. Je to rozlehle nekolikasettisicove mesto, ve kterem to opravdu zije. Obesli jsme par bloku (do kterych zamirime vecer na papanicko) a dali jsme si svacinku na mistnim Vaclavaku (pivo 0.93l = 6pesos). Vzhledem k tomu, ze jsme nemeli plan na zitrek, tak jsme si domluvili na zitrek celodenni vylet do okolnich hor a na prvni solnou plan teto cesty...
----------------------------------------
Intermezzo
...prijemne vyspinkani a malatni z autobusu jsme zasedli a objednali si kavicku. Na stole nam pristalo vyborne kaficko spolu se sifonem a cerstvym sladkym pecivem. Samozrejme ze jsme si dali a pak i zaplatili. Nojo, kazdy delame ksefty jinak...
-----------------------------------------
...po zajisteni planu na zitrek jsme si koupili listky na nedelni presun. Cilem dalsi dvanactihodinove streky bude chilske mesto San Pedro de Atacama. Nejdriv jsme trochu vahali, jestli jet ve dne, ale kdyz jsme zjistili, ze cesta vede ctyrtisicovymi sedly And a je to uchvatna podivana, kyvli jsme.
Vzhledem k tomu, ze Salta je mesto v udoli, na jeden z okolnich kopcu vede lanovka. Vypravili jsme se nahoru a na kopci si dali siestu. Pak se trochu zacalo mracit a my v predtuse slejvaku prchli dolu (musim rict, ze zbytecne, jeste ani nekaplo).
pohled na město Salta z Cerro San Bernardo
Zpatecni cestu jsme sli pesky. Mesto je fakt fajn, zatim nejpuvabnejsi z tech, ktere jsme tu navstivili.
Ted nas ceka kratky odpocinek a pak asi pujdme oslavit vsechny Jaroslavy vcetne me...
..na videnou zitra...
N.
PS : Vcerejsi smenarnik nas pekne natahnul. Dneska jsme menili dolar za 3.07 pesos...
 
 

Reklama
Reklama